Bruníček

Brunička jsme si pořídili jako „skladného“ akčního pejska, se kterým by se dalo i trochu cvičit.  Označení „malý velký pes“ často používané v souvislosti  jack russely Bruníka vystihuje dokonale. Je naprosto neohrožený a někdy mi připadá, že snad ani nemá pud sebezáchovy. Jeho výcvik pro mě byl obrovskou školou, jelikož dělal jen to, co chtěl a chtěl to, co jsem nechtěla já.  Na Brunika nefugovalo žádné násilí v jakékoli podobě a intenzitě a jelikož chápe velmi rychle, nutit ho do něčeho bylo spolehlivou cestou k tomu, že se cviku bude vyhýbat obloukem. Naštěstí je neskutečný prospěchář a má perfektně zmáknuté, za co něco kápne, takže jsme se přes odměnky do nějakého stavu vycvičenosti  nakonec dopracovali. Bohužel se mi nikdy nepodařilo dosáhnout alespoň minimální spolehlivosti v provádění cviků. Co Bruno chtěl dělat, dělal s obrovským nadšením a pro co neměl pochopení, to nedělal vůbec. 

Brunik miluje balonky a frisbíčka,  nadšeně, rád a relativně spolehlivě stopuje, i když má tak příšerný styl, že se na to nedá koukat. A nesnáší kočky … nevím, jestli je síla, která by to někdy dokázala změnit :-)

Bruna již nepřipravuji na žádné zkoušky ani závody.